„I Rusko má takové syny“ (Kateřina II. o Orlovovi)

Ze Všeruského impéria do Svaté říše římské

D ne 29. 5. 1821 se Terezie Albertina Peiskerová (1801 – 1880), sestra mého pra-praděda, provdala za Josefa Orlova, jehož děd přišel do Svaté říše římské z Ruska. Jejich jediná dcera Barbora Orlovová zemřela r. 1860 svobodná.
Zápis o sňatku Terezie Albertiny Peiskerové a Josefa Adloffa (Orloffa) z 29. 5. 1821 PŘEPIS:
Matrika oddaných fary Chomutice: Trauungsbuch von Chomutitz: 29. Mai 1821 H. Joseph Adloff (eigentlich Orloff, sein Grossvater aus Russland) 25 Jahre alt, Theresia Peisker 20 Jahre alt, Tochter des H. Anton P. K. K. Justitiär in Smiřitz.
Erb rodu Orlov

Naše praprateta Anna Aleksejevna Orlovová

P ratetou Josefa Orlova byla Anna Aleksejevna Orlovová (1783 – 1848). Její portrét byl v majetku naší rodiny po několik generací.

J e velice zajímavé, jak se způsoby chování přenášejí podvědomě z generace na generaci, neboť ještě v 1. polovině 20 století návštěvy, které k nám chodily na odpolední čaj či večer hrát společenské hry, byly prý názoru, že u nás panovala společenská atmosféra, jež evokovala prostředí, jaké známe z děl Tolstého.
Anna Aleksejevna Orlovová (1783 – 1848) A nna Aleksejevna Orlovová byla dcerou admirála a velitele ruské eskadry ve Středomoří Alekseje Grigorjeviče Orlova (1737 – 1808). Aleksej Grigorjevič Orlov byl v r. 1770 hlavním velitelem námořní výpravy proti Turkům. U Česmy zničil turecké loďstvo a zajal mnoho lodí egyptských, tuniských aj., načež r. 1774 byl vyznamenán čestným příjmením Česmenský.
Aleksej Grigorjevič Orlov. (1737 – 1808) A nně Aleksejevně připadla jako dědictví po Alekseji Orlovovi usedlost Suchanovo.
Suchanovo K aždoroční důchod z dědictví činil 1 milion rublů a hodnota nemovitostí byla okolo 65 milionů rublů. Na sklonku svého života Anna Aleksejevna v r. 1840 veškerý svůj majetek prodala a podnikla pouť po klášterech. Všechno jmění odkázala Jurjevskému klášteru, kde žila, ač se nestala jeptiškou. Tato událost se v naší rodině traduje až do dnešních dnů.

Z dědictví po rodě Orlov v naší rodině zůstala pouze ikona z počátku 19. století.

Vítěz od Česmy častým návštěvníkem Karlových Varů

A lexej Grigorjevič Orlov – Česmenský patřil na sklonku 18. století k nejvěrnějším hostům Karlových Varů. Ve vřídelním městě proslul pořádáním velkolepých oslav na počest cara Pavla I. a vřelým vztahem ke karlovarskému střeleckému spolku. Hrabě Orlov po celý život zdůrazňoval, že hlavní zásluhu na vítězství u Česmy měla krátká karlovarská puška a jeho střelecké umění, jemuž se naučil od ostrostřelců v Karlových Varech. Vlastnoručně s touto ručnicí sestřelil lodivoda admirálské lodě Turků a tím prý rozvrátil nepřátelské velení. Hrabě Orlov navštívil Karlovy Vary celkem šestkrát v letech 1768, 1780, 1797, 1798, 1799 a 1800. Poprvé přijel roku 1768 a ubytoval se v domě „Bílý lev“. Podruhé přijel na léčení v roce 1780 do domu „U tří mouřenínů“. V roce 1797 přijel slavný admirál do Karlových Varů se svou dcerou Annou Aleksejevnou. Onoho roku si tu nechal ušít střeleckou uniformu. I tentokráte štědře podpořil závody ve střelbě do terče. O rok později se ubytoval v domě „Bílý lev“. Opět přijel s dcerou a byl s velkou slávou přivítán střeleckým spolkem. Vyvrcholením karlovarských slavností hraběte Orlova byly velkolepé oslavy jmenin ruského cara Pavla I. v letech 1798 a 1799. Konaly se vždy 9. července. Součástí oslav byly střelecké závody, slavobrány, proslovy, večerní bály v Českém sále a Saském sále a noční iluminace. V roce 1799 přijel Orlov na léčení s dcerou Annou, synem Alexandrem a jeho chotí. Ubytováni byli zase v domě „Bílý lev“. Oslavy carových jmenin byly toho roku obzvláště zdařilé. Jejich součástí byla i ruská bohoslužba v domě „Zelený orel“ dne 10. července. Naposledy přijel Orlov do lázní v roce 1800, setrval v nich tentokráte poměrně krátce, od 10. do 29. června. Jeho bydlištěm byl opět „Bílý lev“. (In: Burachovič, St.: Slavní návštěvníci Karlových Varů. Krajské muzeum Karlovy Vary. 2003).
W. Schneider: Slavní návštěvníci Karlových Varů
(vystaveno v Lázních I), 1914
Č. 19. - hrabě Alexej Orlov, kníže Česmenský (1798)