Myslivecká tradice
Právo lovu je součástí naší rodové tradice po přeslici nepřetržitě od přelomu 17. a 18. století, přičemž jsme vždy dbali o přísné dodržování zásad ušlechtilé myslivosti, které se u nás po generace vyvíjely.
Pod ochranou patrona lovců sv. Eustacha
V roce 1979 mě a mé legitimní potomky přijal bratr mé matky Adolf III. Jan Kajetán k erbu Peiskerů. Na základě tohoto soukromoprávního aktu došlo v mé osobě ke spojení rodů po meči i po přeslici. Právo lovu je součástí naší rodové tradice po přeslici nepřetržitě od přelomu 17. a 18. století, přičemž jsme vždy dbali o přísné dodržování zásad ušlechtilé myslivosti, které se u nás po generace vyvíjely.
Můj děd Jan II. Křtitel Peisker byl vedením lesnické školy v Písku vybrán, aby zahájil, jakožto potomek starého lesnického rodu, maturitní ples svého ročníku (1915) sólovým předtančením s kněžnou ze Schwarzenbergu.
Rodokmen předků první manželky mého děda Jana II. Křtitele Peiskera byl zpracován ing. Ivanem Hojerem ve studii „Generace starých lesnických rodů na panství Arcibiskupství pražského“ a publikován v Genealogických a heraldických listech České genealogické a heraldické společnosti č. 3-4/1998. Z článku citujeme: „Kolébkou a původním domovem Křepelků je zřejmě Jílovsko a Benešovsko, kde jsou Křepelkové zaznamenáni již v 17. století na konopišťském panství. Například roku 1688 je uváděn v Mrači Daniel Křepelka s manželkou Dorotou. Mohli by to být rodiče Kašpara, myslivce v Petroupimi, jenž měl s manželkou Lidmilou několik synů, z nichž Václav byl myslivcem v Požárech a v Týnci nad Sázavou (oženil se r. 1729 s Kateřinou, dcerou myslivce Jakuba Mládka z Požáru. Měl s ní dva syny). Václavův syn Jan se narodil 25. března 1739 v Požárech, je to zřejmě týž, na jehož jméno zní výuční list z r. 1759 podepsaný Jakubem Křepelkou, pravděpodobně jeho strýcem, ještě na konopišťském panství. Ale už v r. 1768 sloužil na Vltavotýnsku v arcibiskupských službách, když se před tím ještě vyučil bažantníkem. Svědčí o tom jeho výuční list vystavený mu po dvouletém učení bažantníkem Kašparem Levým na panství Steinbrunn v Dolních Rakousích r. 1767. Už jako bažantník ve Starých Benátkách, které tehdy patřily arcibiskupu Příchovskému, se oženil v Týně nad Vltavou v r. 1776. Jeho manželkou se stala Juliana Masáková ze samoty nedaleko soutoku Lužnice s Vltavou, poblíž semenecké myslivny bratra Antonína. Z Benátek přešel pak Jan služebně v r. 1779 do bažantnice v Cholupicích u Dolních Břežan a v r. 1810 se stal revírníkem v revíru Osnice s myslivnou Krsovice (dnes už likvidovanou), kde v r. 1812 zemřel. Jeho žena Juliana jej přežila; zemřela teprve v r. 1835 v Radějovicích. Z jejich manželství vzešli tři synové a dcera. Nejstarší Jiří, narozený r. 1782 v Cholupicích, pokračoval jako lesník v arcibiskupských službách jednak na Rožmitálsku, kde se v r. 1819 oženil s Annou Pelikánovou, také však na statku Sovinky i ve Světci, ale hlavně na Dolnobřežansku v revírech Osnice, Obora, Zvole, též v revíru Psáry, kde v myslivně zvané Moždýřka zemřel r. 1872 ve vysokém věku. Byl otcem pěti dětí, jediné dcery a čtyř synů, ale dva z nich zemřeli v dětském věku. Druzí dva sloužili opět jako lesníci. Jedním ze synů byl Jan Evangelista, narozený r. 1818 v Krsovicích, jako lesník sloužil na řadě míst; z Rožmitálska byl přeložen do Švácu, pak do Krásnovic u Sovinek, ale působil i v Louňovicích, kde se v r. 1861 oženil s Aloisií Seemanovou, narozenou r. 1839 v Krásnovi, která pocházel rovněž ze starého lesnického rodu. Převážnou část služby prožil na Dolnobřežansku, zemřel však v r. 1895 v Rožmitále, kde je pochován spolu s bratem Emanuelem. Měl šest dětí, čtyři dcery a dva syny. Z nich starší zemřel v dětském věku a mladší Adolf, poslední z rodu, sloužil jako lesník na arcibiskupských velkostatcích. Jeho dcerou byla Vlasta, (nar. r. 1907.“
Zmíněná Vlasta byla první manželka Jana II. Křtitele Peiskera, otce mé matky. Z prvního manželství pocházel můj strýc Adolf III. Jan Kajetán, který mě a mé legitimní potomky přijal soukromoprávním aktem k erbu Peiskerů. Podle našeho Rodového zákona můj adoptivní otec.
Má matka Eleonora Filomena Anna, pocházela z druhého manželství, rovněž ze starého lesnického rodu, rodu Janovských.
Nejstarší matriční záznam potvrzující působení rodu Janovských v Málkově u Blatné pochází z roku 1677. Toho roku křtí Jan Janovský syna Jana, kmotrem mu je stejnojmenný urozený pán Jan Janovský z Janovic, kmotrou urozená Panna … (jméno nečitelné).
Následuje pak posloupnost Janovských, z nichž pochází Filip, lovčí na Blatné. Filipův syn Václav, rovněž lovčí na Blatné, se ženil roku 1745. Svědkové na jeho svatbě potvrzují vysoký společenský status, který rodina měla:
Rovněž můj tchán vykonával právo myslivosti. Byl držitelem několika významných ocenění, např.:
a) zlatá medaile z r. 1990 z celostátní výstavy v Nitře za šestnácteráka
b) stříbrná medaile z r. 1985 z celostátní výstavy v Brně za nepravidelného dvanácteráka
